1935

První nesmělý projev vodáctví, z něhož vznikl 7. oddíl vodních skautů se datuje rokem 1935 na letním skautském táboře u Lovětínského rybníka. Zde br. Biehovský – Buňa začal organizovat skupinu „vodních krys“. Členem se mohl stát ale pouze ten, kdo přeplaval Lovětínský rybník v nejširším místě a i jinak patřil mezi vodomily.

1936

Když v roce 1936 se členové „vodních krys“ v rámci 1. oddílu zúčastnili zemského sjezdu v Praze ve Stromovce a se zájmem a obdivem, ba i se skrytou závistí si mohli prohlédnout tábořiště 5. Oddílu vodních skautů, bylo rozhodnuto.

1937

Konečné slovo ale padlo až na oddílovce 8.9.1937 – budeme vodáckým oddílem. Přispělo k tomu i to, že Bojda Pleskot přivedl do oddílu neznámého Jánošíka odněkud z Moravy, který prohlásil, že umí postavit loď. Ale výsledek byl krutý. Tenká nehoblovaná prkna a mezi prkny díry na tři prsty. Jeho prohlášení: „To se ucpe mechem“ bylo plané. Další kroky byly nadmíru šťastné. Byl navázán styk s p. Svobodou, který měl truhlářství v místech dnešní polikliniky. Ten se nejprve procítěně zasmál a pak se dal do práce. Jednoho dne pak zamrzl úsměv na rtech sýčků a …. loďstvo vyplulo. Bylo opravdu požehnané: 2 pramice model „Svoboda“ a 9 maňasů.

1938, 1939

A tak na tábor u Lovětínského rybníka v roce 1938 odjížděla družina Žraloků jako 7. Vodní oddíl s báječným loďstvem, což se opakovalo i v roce 1939.

1940

Ale pak přišel 4. listopad roku 1940. Ten den měla být právě družinovka. Všichni stojí pod kůlnou a vrhají zvědavé pohledy plné vzteku a lítosti na okna klubky a lodě. Dozvídáme se, že přiklusali gestapáci, všechno sepsali a klubovnu zapečetili. Tak jsme během války přišli o všechno. Poslední uschované lodě byly zničeny při náletu na Pardubice.

1945

A tak teprve květen 1945 znamená nejen porážku fašistického Německa, ale i obnovení činnosti našeho oddílu. Funkce kapitána oddílu se ujímá Jura Vajsar. Za klubovnu se podařilo získat dřevěný srub v náspu železniční trati pod Vinicí. Oddíl má 38 členů ve čtyřech družinách (Hroši, Mroži, Vokouni a Žraloci).

Pro nedostatek stanů se ještě tábor nepodařilo uskutečnit. Konal se pouze kormidelnický kurs s 10 účastníky na Kladivu.

V tomto roce 6. září 1945 vyšlo první číslo oddílového měsíčního časopisu nazvaného dle družin HROŽRAMROVO.

V září zásluhou pplk. Kašpara dostává oddíl za klubovnu jednu místnost v budově vojenské plovárny.

A kdo byl tehdy členem oddílu?

Byli to: J. Chrástka – James, J. Vajsar – Jurek, B. Břehovský – Buňa, J. Zikmund – Zida, J. Ryska – Bryzha, R. Ryska – Opruhel, Hoščálek – Kozel, Popelka, Maršák – Dickej, Zapletal – Zet, Vlček – Canca, Slepička – Slepinda, Kosina – Cukrář, Veverka – Vevera, Schulhof – Krmník, Hendrych – Pepi, Polák – Meluzín, Krátký, Šibrava – Šibr, J. Kakrda – Atejl, Kakrda – Bráška, Hladký – Lavečka, Zástěra – Minďák, Matura – Matros, Kašpar – Libor, Přibil – Čibuk, M. Volf – Vazulák, Minařík – Gigo, Hájek – Kokr, Dvořák – Česta, Trubač – Kameny, Epstein – Piště, Brousek – Brus, V. Volf – Venca pila, Šebek – Solida, Tábořík, Wurst – Buklín, Pravda – Frantík, M. Ceral – Cmerda.

1946

Od 1. ledna 1946 se stává hlavním redaktorem HROŽRAMROVA Miloš Zapletal po rozpadu staré redakční rady ROPIVO. A co hlavně, začíná výroba pramic v dílně br. Svobody za asistence družin. A tak již 9. května po „veselém vodáckém odpoledni“ v součinnosti s československou armádou byly pokřtěny 4 nové pramice. Ještě dnes slyším památná slova kapitána oddílu br. Chrástky – Jamesa: „Vodě na lodě“. A kdo provedl křest lodí? Mrože – maj. žel. pluku Jiroušek, Žraloka – pam Ryska za svaz námořníků, Vokouna – za N.Y.V. pan Petráň a Hrocha pan ing. Beran za Č.V.K. Od 28. června do 31. července se uskutečňuje tábor na Sečské přehradě pod Klokočovem.

2. září přebírá funkci kapitána br. Břehovský – Buńa, když James nastoupil základní vojenskou službu. V té době je rozhodnuto, oddíl postaví vlastní klubovnu s loděnicí. To však vyžaduje dostatek financí. jak je získat? 1. prosince pořádá oddíl v restauraci „Zelená žába“ odpolední mikulášskou a bohatým programem, tombolou a rozdáváním dárků a večer taneční zábavu. Vyneslo to prvních 6.000,- Kčs.

1947

Rok 1947 byl ve znamení 10. výročí vzniku oddílu. Díky br. J. Ryskovi získal oddíl malou chalupu v Krkonoších ve Františkově, která se stala báječným místem pro zimní radovánky. 13. března se vrátil br. Chráska – James z vojny a převzal zpět kapitána oddílu.

15. května každý dostal prkno ve tvaru pádla a na každém záleželo, zda do 24. května pomocí hoblíku a střepu skla vytvoří pádlo vzorného tvaru. A proč do 24.5.? Ten den se na 4 pramicích vyplouvalo na Labi na sjezd Jiráskovy oblasti do Přelouče. Ale pozor, po dvoudenní slavnosti a závodech se 26.5. v 9:00 hodin vyplulo proti proudu Opatovického kanálu, který se zdolal v rekordním čase. Do Pardubic se připlulo ve 23:00 h.

V době od 29.6. do 3.8. roku 1947 proběhl stálý tábor opět na povodí Chrudimky na Sečské přehradě, když pár dní před odjezdem se podařilo dokončit 7 maňasů.

Pro tvrdší muže následoval putovní tábor po řece Vltavě na 2 pramicích.

14. září se zúčastňuje 20 členů oddílu natáčení skautského vodáckého filmu „Na dobré stopě“, kde jsme zpívali a doplnili řady 5. oddílu br. Nováka – Braťky z Prahy.

Pro získání dalších finančních prostředků na novou klubovnu jsme prodávali opět programy na Zlatou přilbu (8.870,- Kčs). V Husově sboru jsme uskutečnili již tradičně Mikulášskou s bohatým programem a tombolou (5.200,- Kčs), programy na Velkou Pardubickou (5.000,- Kčs) a dokonce nařezali a rozprodali dříví z tábora.

Po dobře vykonané práci následoval pobyt na naší chtě ve Františkově od 25.12. do 1.1. 1948.

1948

V dubnu 1948 začíná usilovná práce na budování nové klubovny u Labe proti starým jatkám. Montovaný dřevěný objekt byl rozebrán a převezen ze Dvora Králové, kde za války sloužil jako lazaret německé armády.

23. května se 7 členů oddílu účastní závodu „Přes tři jezy“. Na nekvalitní zapůjčené pramici získávají z 28 posádek třinácté místo.

Stálý tábor se tentokráte koná na Vranovské přehradě od 4. července do 6. srpna 1948.

Kapitánskou funkci po táboře přebírá J. Ryska pro onemocnění br. Chrástky.

Zároveň je dokončena výstavba klubovny s loděnicí a hřiště pro odbíjenou.

Na výzvu HKVS se oddíl 11.9. účastní sjezdu vodních skautů, kde se naposledy setkává s kapitánem 5. oddílu vodních skautů br. Novákem – Braťkou, který při táborovém ohni již začíná předvídat pohřeb vodního skautingu.

Zbytek roku 1948 patřil pořádání Mikulášské opět v „Zelené žábě“ a příchodu nového roku na chatě ve Františkově.

1949

Nový rok, rok 1949 nepřinesl nic dobrého. 5. února dochází k převedení oddílu do SČM. A tak poslední akcí byl putovní tábor starších členů po Váhu. S mladšími pak odjel na Slovensko br. J. Kakrda, ale pro různé těžkosti byly to poslední kroky tak slavného oddílu na řadu let.

Dobré jméno pak hájili starší členové v řadě vodáckých oddílů. Dvojice Slepička – Hendrych získala v roce 1961 – 1963 titul mistra ČSSR ve slalomu a stali se v této disciplíně i mistry světa v Jugoslávii v roce 1955.

Klubovna i veškerý těžce získaný majetek přešel do rukou SSM. Lodě rozkradli a klubovnu za 1.176,- Kčs !!! prodali Dynamu Pardubice.

1968

Až rok 1968 zaznamenal nové naděje. V dubnu se sešla parta odhodlaná na základě vzpomínek svého dětství obnovit v Pardubicích slávu vodních skautů. Kapitánem se po více než dvaceti letech opět stává br. Jiří Chrástka. Ke schůzkám slouží loučka na vojenské plovárně a později pochopením Svazarmu jedna místnost. Dostáváme dvě staré pramice, které po opravě umožňují první výlety na lodích. Tábor se ještě nepodařilo pro materiální potíže uskutečnit. Pak ale přichází osudný srpen, který i pro oddíl znamená těžkosti. V listopadu se funkce kapitána vzdává br. J. Chrástka – James a při životě zůstávají pouze dvě družiny. Mroži vedení Ing. Z. Lehkým – Ritt a Žraloci vedení ing. J. Vondrou – Děda. Vedení oddílu přebírá za této situace br. ing. Hladký – Lavečka.

1969

V dubnu 1969 při dvoudenním výletu na Seč se po 20 letech uskutečnil opět slibový táborový oheň, kde do rukou Dědy složili slib br. Vích (Zub), Hromádko (Hrom), Švoma (Pošva), Navrátil (Vivik), a Myška (Myšák). V té době také oddíl dostal dvě místnosti na klubovnu v Kostelní ulici (dnes hotel „100“). Zde byl také do funkce kapitána zvolen ing. Vondra – Děda, zástupcem ing. Lehký – Ritt a přístavným Mareš – Braťa. Oddíl kupuje starší nákladní auto, jehož opatrovatelem a šoférem se stává br. Kosina – Kosák. Sjíždí se Chrudimka, Orlice a Labe.

A je tu konečně stálý tábor, který se uskutečňuje ve vyřazených stanech od Tesly Pardubice v krásném prostředí nad rybníkem v Trhové Kamenici. Ve vedení byli ti, kteří spolu tábořili již v roce 1947 br. Vondra, Lehký, Hromádko, Kosina, Louman, Hladký a Mareš. A účastníci: Volf (Pukavec), Matura (Matros), Veselý (Karl), Hromádko (Hrom), Myška (Myšák), Razskazov (Balů), Schejbal (Námořník), Vích (Zub), Soukup (Jíra), Tomíška (Tom), Louman (Polívka), Juška (Ucho), Růžek (Orko), Kratochvíl (Kráťa), Pries, Navrátil (Vivik), Zita, Lehký (Petr), Odvody (Pelé), Šimek (Jencek).

V listopadu oddíl spolu s Okresní radou Junáka uspořádal úspěšné plavecké závody v lázních. Oddíl získal 2 první místa, 2 druhá a jedno třetí.

V prosinci vychází 1. číslo HROŽRAMROVA v rámci již šestého ročníku.

1970

V lednu 1970 je oznámeno, že musíme opustit klubovnu v Kostelní ulici. Zrovna když byl dostavěn krb. A tak nastává další stěhování, tentokráte do dřevěného objektu u hřiště Tesly.

Na jaře se sjíždí Labe a Chrudimka a oddíl staví 2 hlídky pro Svojsíkův závod pořádaný pod Kunětickou horou. Br. Kosina vaří guláš pro celé středisko.

Stálý tábor 1970 se opět konal v Trhové Kamenici od 1.7. do 28.7. s tím rozdílem, že byl kompozičně vystavěn v podobě lodě, včetně signálních světel a nástupních můstků.

12. – 13. září se na našem tábořišti v Trhové Kamenici konají střediskové závody za účasti 70 skautů a činovníků. Při táborovém ohni nastává opět na dlouhou dobu loučení se skautským krojem a lilií.

Podzimní slučovací konference totiž taktickým tahem převedla dětské organizace pod čepec SSM, a těžké bylo rozhodování, zda činnost přerušit a veškerý majetek (stany, nové pramice, podsady, táborový inventář a klubovnu předat OV SSM. Konečný verdikt byl: Pokračovat dál v práci, sice bez lilie, ale pokusit se vychovávat i za těchto podmínek mládež v duchu skautingu.

Jediným světlým bodem v tomto roce byl náš výdělek 2.500,- Kčs za prodej programů na Zlaté přilbě a získání bývalé hydroelektrárny k rekonstrukci na klubovnu. A tak ing. Vondra v jedné osobě zastává funkci kapitána, projektanta a stavbyvedoucího.

1971

Tato skutečnost vede k tomu, že každý volný čas v roce 1971 mimo běžný oddílový život je věnován práci na odstranění strojní části bývalé hydroelektrárny.

Od 1. do 21. července 1971 se uskutečňuje tábor v Trhové Kamenici a od 31.7. do 14.8. ještě putovní tábor po řece Lužnici, který byl báječný.

V říjnu se koná 2. ročník oddílového závodu „O zlatou želvu“, kterého se účastní i 8. oddíl br. Ráliše (Grizzlyho).

1972

V únoru 1972 přijíždějí redaktoři „STEZKY“ k pořízení reportáže, kterou vyvolala kniha „SEDMIČKA“, napsaná bývalým členem Milošem Zapletalem – Zetem.

Tábor je opět, ale tentokráte naposledy v Trhové Kamenici (místo bylo vtěleno do chráněné krajinné oblasti), s účastí 29 plavčíků, vedený kapitánem Dědou a přístavným Braťou. V srpnu pak je ještě uspořádán putovní tábor po řece Vltavě pod vedením ing. Lehkého (Ritta) a MUDr. Růžka (Evžena).

Dochází k úzké spolupráci s oddíly, které jako my pokračovaly v práci. Je to Albatros z Nového Města nad Metují, Nymburáci, Vikingové z Českých Budějovic, Český Těšín a Bratislava.

Na vánoční posezení má oddíl množství nováčků, toužících po dobrodružství.

1973

Místo stálého tábora se od 1. do 6.7.1973 uskutečnil puťák po řece Lužnici na 4 pramicích v těchto posádkách:

I. Děda, Žabák, Bob, Béďa, Arnošt, Zvonek

II. Braťa, Orko, Prófa, Lóra, Kominík, Grizly

III. Wimpy, Leoš, Pavel, Zub II., Kraťas, Standa, Jencek a

IV. Zub, Luboš, Kráťa, Vráťa, Hrom, Babka.

Od 4. srpna do 19. srpna další puťák Vodních krys na 4 pramicích a keně.

10. prosince 1973 se uskutečňuje kolaudace naší klubovny, kde oddíl odpracoval 6.000 hodin v hodnotě díla 145.000,- Kčs. Křest byl proveden lahví šampaňského o kotvu na budově. To hlavní však teprve přišlo 22. prosince – slavnoství otevření, za účasti nejlepších přátel „SEDMIČKY“.

1974

Rok 1974 začíná kormidelnickým kursem a hledáním nového tábořiště. Nakonec bylo vybráno malebné místo pod údolní přehradou na Pařížově.

21. – 22. března 1974 po dohodě s ČSPLO oddíl uskutečňuje návštěvu loděnic v Děčíně.

Od 29.června do 20. července 1974 se koná poprvé tábor pod Pařížovskou přehradou.

1975

Prázdniny 1975 patřily putovnímu táboru po řece Hronu, v době od 28. června do 13. července.

V listopadu připravily Vodní krysy zajímavou olympiádu 75 v lesíku u Židova (šplh, hod kládou, skok s kufrem, běh zblbující ….).

V listopadu vzniká nová oddílová tradice. Myšák a VK vypisuje seriál závodů F1 a F2 na předem vypsaných tratích. Začíná se Velkou cenou Labe.

Tábor se opět koná v Pařížově v době od 1. do 22. července. Kapitán – Děda, lodivod – Myšák, hospodář – Hrabě, zdravotník – Zub, důst. sbor: Pošva, Vivik, Pukavec, Jehoň, Hrom, Polívka, Pelé, Jencek, Braťa a mužstvo: Grizzly, Kraťas, Paleček, Tomáš, Vítek, Kolouh, Nárazník, Béďa Klíště, Biftek, Jirka, Karbolka, Mládě, Martin, Vláďa, Prófa, Babka, Kecka, Míša, Nořík, Poustevník, Lóra, Zub II., Boris, Alfóns, Pape, Baloun, Mateo.

1977

Další dějinnou událostí oddílu bylo natáčení filmu o naší minulosti. Režisérem ČST p. Březinou byl pro první část natáčení stanoven 1. a 2. duben 1977.

První den se natáčely záběry plaveckého výcviku v lázních a další v klubovně. Druhý den pak u vody F1 – Velká cena Rosic.

Další natáčení ČST následovalo 24. června. Odehrávalo se tentokráte na Chrudimce v úseku Žižín – Pardubice.

Červenec 1977 je ve znamení puťáku po řece Ohři. Probíhá od 8. do. 23. července v úseku Tršnice – Stráž nad Ohří. Na 7 pramicích je 34 mořských vlků.

Od 1. do 10. srpna ještě 10 borečků toho nemělo dost, a tak na pěti keňách se rozhodli splout řeku Sázavu. Byli to: Myšák – Sam, Martin – Jencek, Borek – Prófa, Béďa – Pukavec a Vivik – Pošva.

Šestý ročník „Zlatá želva 77“na soutoku Labe a Chrudimky vyhrál Plecháček – Váleček před Biftekem a Keckou.

1978

Na chatě pardubických potapěčů v Trhové Kamenici se v květnu 1978 koná setkání těch, kteří v oddíle začínali v roce 1968. Krom táboráku s vzpomínání se koná i závod jednotlivců.

Od 30. června do 21. července 1978 se koná opět stálý tábor v Pařížově. Tentokráte funkci kapitána zastával Milan Myška – Myšák, lodivoda Pošva, hospodáře Braťa a zdravotníka Sam. Mimo 9 členů Vodních krys byl stav mužstva 26. Pohromou byl 11. den tábora, kdy dorazila kontrola z krajské rady PO SSM. Nevím, kdo je poslal ale jak později vyšlo najevo, tentýž den soudružka udělala dusno i na táboře Grizzlyho. Okamžitě požadovala odstranit totem, znak lesní moudrosti z brány, špalek se sekerou, kravskou hlavu, týpí, no prostě řádila jak černá ruka, že se skautingem se už musí skoncovat. Za dva dny pak ještě přijela kontrola z OV KSČ.

Z obav, co bude dál se ještě urychleně uskutečnil od 23. do 30. července 1978 putovní tábor po Lužnici za účasti 17 členů, který vedl Myšák.

1979

Těsně před konáním putovního tábora po řece Vltavě 1979 vydává KV SSM v Hradci Králové spolu s okresní radou pionýra v Pardubicích zákaz práce s oddílem pro ing. Vondru – Dědu. Důvodem je propagace skautských myšlenek, které jsou v rozporu s organizací. Zatím se upustilo od zrušení oddílu. A tak se novým kapitánem stává M. Mareš – Braťa a Děda začíná pomáhat ilegálně. Na puťáku jako poradce doprovází expedici v osobním autě. I to se však doneslo na patřičná místa.

1980

Od 28.6. do 17.7.1980 se koná putovní tábor po Hronu. Admiralita: Braťa, Pošva, Jencek, Pelé, Zub. Možstvo: Mládě, Poustevník, Zelenka, Kuliočko, Kosma, Matík, Válec, Strejda, Dřízek, Karel, Vosa, Kámen, Nořík, Fialka, Fricek, Metelka, Kocián, Ušák, Jirik, Karbola, Čochtan, Neutajm, Dejvy, Méďa, Soškin, Leštěnec.

Aby mohla pokračovat práce Vodních kras v klidných vodách, vstupují starší členové do Svazarmu v rámci vodáků s názvem „Sedmička“. Postupně jsou doplňovány i plavčíky, což přináší finanční pomoc a oddíl zároveň získává i nové laminátové pramice a kanoe. Předsedou se stává Z. Odvody – Pelé a o rok později pak Děda.

1981

Tábor se tentokráte koná v trhové Kamenici od 1. do 10. července 1981 na nezvyklém místě u lomu a chaty pardubických potápěčů. Funkci kapitána vykonává Braťa za pomoci Pelého, Polivce a Dany. Účastní se ho 20 plavčíků. Na hladině lomu jsou 4 pramice.

1982

Prázdniny 1982 byly ve znamení putovního tábora po řece Ohři. Začínalo se 3. července u Tršnice a končilo ve Stráži nad Ohří 16. července. Tentokráte vše probíhalo na kanoích v těchto dvojicích: Braťa – Méďa, Sam – Kyblík, Pelé – Kubeš, Láďa – Balů, Leštěnec – Radek, Jirik – Neutajm, Poustevna – Amplion, Dřízek – Karel, Aleš – Ušanka a Kosma – Černoch.

1983

Stálý tábor v roce 1983 se opět koná v Pařížově od 1. do 22. července.

1984

15. ledna 1984 zemřel po automobilové nehodě bývalý kapitán „Sedmičky“ br. Jiří Chrástka – James.

S oddílem začíná spolupracovat ing. Černík – Otecko, který do Pardubice přichází z Prahy a byl členem pražské „dvojky“. Pro oddíl je velkým přínosem.

26. května 1984 sjíždíme Chrudimku. Mimo kanoe vlastníme i první laminátovou pramici, kterou jsme dostali od Svazarmu.

Od 30. června 1984 se konal putovní tábor po řece Vltavě do 13. července. Začíná se v Lenoře a končí v Týně nad Vltavou.

1985

Po dvou letech se opět koná tábor na přehradě v Pařížově od 6. do 20.7.1985.

1986

V květnu 1986 přijímá oddíl pozvánku a účastní se závodu o pohár ČSPLO v Praze na Císařské louce. Putovní pohár za 1. místo získává Melounek – Meloun. Boj v řadě disciplin probíhal i za nepříznivého počasí.

V červnu 1986 se do práce v oddíle zapojuje ing. Mücke – Miki.

Červenec 1986 je ve znamení putovního tábora po řece Hronu. Opět se pluje z Hronské Dúbravy do Kamenice nad Hronom. Poslední den před odjezdem je věnován návštěvě maďarského městečka Esztergom, což bylo spojeno s obrovským dobrodružstvím. Admiralita: Braťa, Děda, Otecko, Miki, ing. Procházka – Kuře a mužstvo Meloun, Úhoř, Zrzek, Doktor, Čolek, Sváča, Kýbl, Amplion, Kubeš, Havran, Datel, Kapr, Pulec, Štírek, Bob, Jirja, Myšák II., Ludva, Ježdík, Kapr, Slepejš, Mlok.

V září 1986 se starší členové „Sedmičky“ již po ……… scházejí na chatě sestry Chrástkové na Seči. Bohužel již bez zakládajícího člena a kapitána „Sedmičky“ J. Chrástky – Jamesa.

1987

Letní stálý tábor se konal v době od 11. do 31. července 1987 opět na přehradě v Pařížově. Admiralita: kapitán Braťa, přístavný Děda, lodivod Otecko, Miki a ing. Procházka – Kuře. Mužstvo: Kýbl, Dejvy, Černoch, Kubeš, Myšák II., Kytka, Mája, Fík, Zrnko, Čolek, Zrzek, Jirja, Tříska, Piloun, Meďan, Meloun, Ježdík, Sváča, Havran, Kapr, Hugo, Doktor, Ludva, Datel, Mlok, Pulec, Downey.

1988

Od 8. do 22. července 1988 se uskutečnil tábor na Pařížově za účasti 23 plavčíků.

Od 23. července do 6. srpna 1988 ještě následoval puťák po řece Sázavě za účasti 3 členů admirality a 16 plavčíků. Začátek byl ve Světlé nad Sázavou a končil na Císařské louce. Funkce kapitána připadla na Otecka.

Září téhož roku bylo ve znamení velké akce připravené oddílem – Kotorský závod branné zdatnosti v úseku Chrudim – Pardubice.

V rámci akce Brontosaurus odjíždí oddíl na zámek do Náchoda. Zde se provádí úklid zámecké zahrady, pálení klestí, ale také řada her, včetně noční v ulicích starého města. Ubytování na zámku bylo dobrodružné a romantické.

1989

Od 1. do 22. července 1989 se koná opět tábor na Pařížovské přehradě. Kapitán Baťa, přístavný Děda, admiralita Otecko, Miki, Akela. Mužstvo – Vokouni: Datel, Žížala, Mýval, Zrnko, Downey, Kytka; Mroži: Fík, Bráška, Lachtan, Ježdík, Kubeš, Cvrček; Žraloci: Džin, Mates, Sumec, Funny, Zrzek, Jirja; Hroši: Myšák II., Žolík, Pulec, Smile, Kapr, Bobr.

V září 1989 v rámci Svazarmu pořádáme další ročník Kotorského závodu branné zdatnosti. Tentokráte ne na Chrudimce, ale na třech řekách Loučné, Labi a Chrudimce. Účast je obrovská a k výpočtu výsledků nastupuje počítač. Pelé akci natočil na video, a tak ihned po ukončení závodu se účastníci vidí na obrazovce televize.

V říjnu 1989 opět jedeme v rámci akce Brontosaurus vylepšovat okolí zámku v Náchodě.

V prosincovém čísle časopisu Hrožramrovo bezprostředně po událostech 17. listopadu vychází článek o záměru připojit se opět do skautského hnutí.

1990

Leden 1990 začíná zájezdem oddílu na hory do chaty Stavoprojektu.

Zároveň začínají pukat ledy a před oddílem se opět rýsují lepší časy, bez kontrol a nátlaků. Ministerstvo vnitra a životního prostředí (z 28.12.89) totiž schvaluje organizační řád organizace „Český Junák – svaz skautů a skautek“. Sedmička tak vstupuje na skautskou stezku. V únoru dává Děda do skříňky nové označení a vývěsku k náboru nováčků.

Na oddílovce 7. března dochází k tajným volbám na kapitána 7. oddílu vodních skautů, z kterých vychází přesvědčivě Děda.

Nábor nováčků znamenal přísun 15 chlapců ve věku 8 let. A tak vzniká 12. oddíl, se záměrem vychovávat Vlčata pro 7. oddíl, který bude určen pro skauty od 11 let. Slovo vlče se nezdá být pro budoucí mořské vlky příliš vhodné, a tak je vybrán název „Pulci“. Kapitánem se stal L. Jirout – Akela.

Ještě v březnu svolává ing. Vajsar – Jurka všechny bývalé členy 7. oddílu vodních skautů z let 1937-40, 1945-48 a 1968-70 na schůzku do klubovny na 5. dubna. Ze 48 pozvaných jich přišlo 32. Byli Jurou seznámeni s prací a požádáni o pomoc. Byl tak obnoven 13. oddíl oldskautů a kapitánem zvolen ing. Volf mladší – Pukavec.

Dalším významným mezníkem byl 5. květen 1990. Na bývalé vojenské plovárně po slavnostním zapálení pagody ze 4 stran (Jirja, Datel, Džin a Myšák) a zazpívání oddílové hymny složili do rukou Dědy slavnostní skautský slib : Mýval, Datel, Džin, Jirja, Lachtan a Pulec. A dokonce i dva pulci Šibal a Štír. První to sliby po dvaceti letech. Škoda, že zatím nebyly v prodeji slibové odznaky.

Další slibový oheň ještě před táborem se uskutečňuje opět na bývalé vojenské plovárně 27.6.1990.

7. oddíl v době od 6. do 21.7.1990 uskutečnil putovní tábor po Berounce, který byl Mikim dobře zachycen kamerou. Kapitán – Miki, 1. důstojník – Otecko, felčar – Akela, bocman – Kubeš. A posádky – Mroži: Bobr, Pulec, Černoch, Žížala; Hroši: Ježdík, Meďan, Lachtan, Jirja; Vokouni – Datel, Bráška, Mýval, Dejvy; Žraloci: Džin, Úhoř, Sumec, Kýbl.

4. září 1990 se trháme od 1. střediska br. Soukupa a spoluvytváříme 7. přístav vodních skautů.

Od toho okamžiku se Děda s Braťou zapojují do prací s vedením přístavu, Otecko vzhledem k časovému vytížení se zapojuje do práce v revizní komisi. Kapitánem 7. oddílu se stává ing. P. Mücke – Miki a jeho manželka Máša zakládá vodácký oddíl Žabiček 17. oddíl. Odchází i Kuře.

14. září vyráží náš oddíl vedený Mikim do Prahy na setkání skautů s prezidentem a bývalým vodním skautem Václavem Havlem – Chrobákem.

29. září se v Bohdanči koná závod skautské zdatnosti pořádaný OR Junáka Pardubice. Ve velké konkurenci „sušáků“ získáváme 2. místo a stan (hlavně díky znalosti semaforu, díky kterému jsme na signalizaci natrhli všem morseovkářům zádě; než dali první slovo, odcházeli jsme, a to jsme ještě vyslali dvě věty navíc pro upřesnění). Br. Pirát nám předává čestné uznání a totem za vítězství v dlouhodobé soutěži mezi oddíly.

Rok 1990 je také rokem zahájení práce na rozšíření prostoru pro lodě. Děda vypracoval projekt na zastřešení bývalého náhonu na turbinu. Ze staveb se začal dovážet materiál a zásyp bahniska. Většina schůzek se tak stala pracovními brigádami, kdy jsme nadšeně bourali, betonovali, přitloukali. (vybudovali zázemí pro přístav). Schůzky se začaly konat v úterý, čtvrtek a pátek. Každý den jiná družina.

1991

K zimě patří hory, a tak 26.1.1991 vyráží 7. oddíl do Jánských Lázní na chatu Stavoprojektu.

Transformace předlistopadové socialistické společnosti na polistopadovou společnost tržního mechanismu měla dopad i na běh oddílu. Miki učinil pokus zavést klasický družinový systém, v týdnu schůzky vedli pouze kormidelníci a každá družina se scházela v jiný den, což podpořilo semknutost družin, ale ztrácely se vazby mezi nimi. Družinu Hrochů vedl Kapr, Mrožů Ježdík, Vokounů Datel, Žraloky Džin. Zároveň se vypomáhalo s programem 17. oddílu, který se začal scházet v nově vybudované budově DDM na Olšinkách, dnes klub ABC.

Na Svojsíkových závodech v Krasnici se začal projevovat odliv (stárnutí) členů oddílu, zúčastnilo se pouze 8 členů. Zatímco pionýrská organizace byla povinná, najednou jsme začali pracovat na základech dobrovolného scházení. Řada členů z konce roku 1989 do roku 1991 „nepřežila“.

Tábor byl pak společný 7. a 17. oddíl u Štěnkova při řece Orlici od 7. do 27. července 1991. Kapitánem tábora byl Miki, se kterým spolupracoval Otecko, Robin, Máša a Elka. A mužstvo – Mroži: Ježdík, Úhoř, Bobr, Lachtan, Mýval, David, Zbyšek, Racek; Vokouni: Datel, Džin, Pulec, Meďan, Žolík, Danek, Aleš; Rosničky: Petra, Kvína, Barcca, Nika, Peggy, Terka, Smila; Skokanky: Jitka, Jeana, Vifka, Danny, Jíťa a Ria.

Ve dnech 13. – 14. září 1991 jsme se zúčastnili obnoveného závodu pramic pořádaného HKVS na Vltavě. Zatím co 7 pulců z 12. jelo zatím akci pozorovat, postavili jsme posádku žáků (Džin, Bobr, Meďan, Pulec) a Miki na kormidle, která obsadila 4. místo, a posádku dorostu (Datel, Ježdík, Kapr, Meloun) s kormidelníkem Oteckem, na které se dostalo 3. místo. Ubytování bylo na loděnici u Rana u Podolské vodárny.

Silná generace Husákových dětí, však začala pomalu oddíl opouštět. Oddíl ten rok doplňuje v podstatě jen budoucí platný člen oddílu Tarbínek, veškeré rekrutační snahy se uskutečňují ve prospěch 12. oddílu.

1992

V lednu jsme odjeli na výlet do Jánských lázní. Od 24. do 26. ledna jsme v sestavě: Miki, Děda, Ježdík, Bobr, Džin, Lachtan, Pulec, Ašok, Miloš, Mýval, Tarbínek, Filip, Vojta, Tomáš, Jirka, Myšák a jeho rodiče.

V únoru 22. jsme odjeli VC Vinice, pak Zlatou želvu a nakonec turnaj dvojic v ping-pongu  (akční den).

7.-10.května proběhla úspěšná Kormidelnická škola na přehradě Dalešice (pořádala Třebíč). Ve dnech 29. – 31. května 1992 jsme se zúčastnili zájezdu do Prahy s účastí na poháru ČSPLO a 13. přístavu vodních skautů Praha. Díky Ježdíkovi, Melounovi, Datlovi, Džinovi a dalším jsme vyhráli co se dalo, což bylo dáno tím, že tato soutěž  již nepřitáhla tradiční silnou konkurenci, i tak jsme si to vychutnali a ještě večer odehráli bojovou hru na Vyšehradě.

Miki ve vedení oddílu osiřel a těžkou ránou pro nás bylo, když po dvou letech fungování 12. oddílu jej  Akela transformoval z vlčáckého na skautský s tím, že členskou základnu do 7. oddílu nebude převádět! Po nemalém rozčarování nezbylo, než toto poněkud zvláštní dodržení původních dohod překonat.

Plánovaná obměna členské základny se tedy neuskutečnila. Během roku je narychlo proveden nábor (i za pomoci Dědy, který zachránil co se dalo) a tak byla zformována družina Vlčat, kterou si vzal na několik měsíců pod křídla Ježdík. Nutno říci, že to byla nejšťastnější volba pro oddíl pro dalších 15 let.

Plánovaný putovní tábor po řece Moravě se však nakonec neuskutečnil vůbec a Miki z vedení oddílu odešel. Vodní krysy se tak přimíchali do vedení letního tábora na Pařížově. Od 27. června do 18. července zde společně tábořil 12. oddíl pulců a 17. oddíl žabiček. Funkci kapitána měl Děda, lodivoda a hospodáře Braťa, zásobovače Zub, kuchyň měla na starost Bedla a postupně vypomáhali Džin, Ježdík, Bobr, Meďan, Datel. Tábor měl i druhý běh s našimi vlčaty a tábor v podstatě vedl Myšák ze 7. oddílu z Prahy a Děda se střídající se admiralitou – Petra, Zub, Bedla, Ježdík, Datel, Džin, Bobr, Jirja a Braťa. A posádky: Dřízkové: Krtek x, Číp x, Rejnok x, Kapsář, Cipísek, Šnek x, Bobík; Kleňata: Pulec, Skokan, Hříbek x, Čolek x, Čmelda x, Hopík x, Prokouk; Mihule: Zajíc x, Bobr x, Bagr x, Šmoulík x, Úlep, Vodník; Oukleje: Žolík, Krab, Candát, Kuchtík x, Sajp x, Plyšan a Komár. (x – členové 7. oddílu z Prahy).

Na podzim začíná přerod oddílu a hledá se vedoucí. Šťastná volba padla na Melouna, družiny nadále vedou Datel, Džin, nově Hrochy Bobr, družina vlčat se stává družinou Vokounů. Pod vedením Melouna probíhají akce se 17. oddílem, který po odchodu Máši vede Petra, zavádí se měna Chechtáků, jako pomoc přichází do admirality platný Kámen a Cihlička. Oddíl byl opět nastartován. Jedeme na podzim na Rabštejn, lomy u Skutče i Opaťák.

1993

Oddíl se vrací na model společných schůzek, je značně věkově roztažen: doposud „držící“ generace ve věku 16-19 let (Ježdík, Datel, Jirja, Meďan, Džin, Bobr, Mýval, Pulec) je doplněna plavčíky od 7-9 let (Ambulák, Candát, Krab, Slon, Úlep, Prokouk, Cipísko, Holcman), mezi je pouze několik členů jako Žolík, Lachtan, Ašok, Pavel, Standa, Zbyněk, Tarbínek nebo Úhoř.

Přesto je tento rok velmi agilní, díky nezdolné energii Melouna, který dokáže zorganizovat neskutečné množství akcí. Během Velikonoc začínáme spolupracovat s přístavem Andromeda z Prahy, se kterými organizujeme první plavbu. Trojice Datel, Kámen, Džin si dokončuje Čekatelský kurz, přesto nemáme generaci na účast ve Svojsíkových závodech. Zato jsme dokázali neuvěřitelně zorganizovat tábory.

Sedm členů: Meloun, Ježdík, Jirja, Džin, Meďan, Bobr, Úhoř jede v červenci na raftařský skautský tábor do Norska na řeku Sjoa a Otta (považte za 3000 Kč), po návratu jen vymění plesnivé věci za čerstvé a jedou se 17. oddílem na dva týdny Sázavu (ještě s Holcmanem, když jeho tatínek si spletl běhy tábora, ale na nádraží nám ho prostě dal se slovy: „tak, když už je tady..“). Po návratu ze Sázavy se konečně uskuteční tábor 7. oddílu na řece Berounce, opět na 14 dní. Po sedmi týdnech se většině z nás oloupala kompletně kůže z prstů na nohou.

účast:

Na podzim je ale vše zcela jinak, ještě stihneme úspěšný výlet do Lomnice nad Popelkou, kde Petra vaří legendární sójový guláš, hrajeme tam digitální hru zadarmo, Ježdík jede s Džinem stopem a dobýváme rozhlednu. Pak už ale Meloun rukuje na vojnu, Ježdík studuje na vysoké, Cihlička odchází a oddíl je opět bez vedoucího. S nezaschlým razítkem na dekretu přichází do vedení Datel, Džin a Kámen. Ježdík-Datel-Džin zakupují legendární vozidlo Moskal.

1994

Tento rok patřil mezi nejaktivnější. Na jaře zakládají Datel, Džin, Kámen a Úhoř Vodáckou šlechtu – sdružení reprezentující Pardubickou elitu vodáckého života mezi vodními skauty. Kormidelníky družin se stávají Tarbínek, Mýval, Úhoř. V červnu pak jedeme na Navigamus 94, kde napadáme invazní mužstva pořádnou drnovou palbou a vše završuje tábor na Pařížově. Je společný se 17. oddílem a je to poslední rozloučení s Pařížovem (příští rok totiž povodně natolik vyplaší úředníky na povodí, že už na další pořádání táborů nemají dost odvahy).

Byl to velkolepý tábor: postavili jsme všechny stany, které jsme dokázali sestavit, zabrali jsme i horní loučku. Tábor vedl Džin s Datlem za vydatné pomoci Petry, Kámena, Bedly, Zuba, Úhoře. Všech 42 účastníků  bohužel naposledy okusilo šum řeky při noční hlídce, pokusy o rýžování českých granátu v břehu řeky i romantické pohledy na věže přehrady. Účast: Datel, Kámen, Ježdík, Džin, Dana, Zub, Skokan, Bobr, Srstík, Mucholap, Prokouk, Šťoura, Úlep, Holcman, Cep, Mýval, Eda, Pulec, Úhoř, Bahňák, Krab, Tarbínek, Vítr, Paleček, Vodoměr, Candát, Ambulák, Křeček, Vitamín, Slon, Lachtan, Jitka, Petra, Myška, Džína, Sasanka, Zuzka, Čikula, Pižla, Chaluha, Kukačka, Čudla, Patla, Petra, Dáša, Maruška, Kvína a Zuzka.

Tento rok jedeme tradiční i netradiční řeky: Novohradku a kolečko Labe-Opatovický kanál (proti proudu) – Labe (během 3 víkendů). Haldu (proti proudu a přes jízky až k Loučné). Na Tři jezy jedeme Moskalem a spí se na Ponorce.  Vychází časopis Vodní krysa. Džin však nastupuje na vysokou školu do Prahy. Víkendy však uskutečňujeme úspěšné výlety, např. na Rabštejn.

Na podzim se konají v rámci vedení přístavu i volby vedení oddílu, kapitánem oddílu se stává jednoznačně Datel; jeho zástupci Džin a Kámen

1995

Tento rok znamenal výrazné postavení na vlastní nohy. Přístavní a reklamní snahy i aktivity vedení přístavu  jednoznačně směřovaly k podpoře funkčnosti oddílů 12, 17 a 19. Potomci bývalých členů Sedmičky posilují celkem bez výjimky 12. oddíl (Lora,  Hepnar, Volf, a další). Aktivity oddílu jsou však čím dál rozsáhlejší. Jedeme Opatovický kanál, Loučnou, Chrudimku, Labe i Orlici.

V lednu spolu s 12. a 17. oddílem jedeme na Strašidla do Prahy, ubytováni u Agiry, a v kategorii Elite naše hlídka ve složení Džin, Datel, Bobr, Mýval vyluštila 15 šifer ze 16 a získala 29 bodů ze 32. První místo. Paleček, Ambulák, Candát místo 9. V lednu byl i stolní tenis a hokej. V únoru jsme se vypravili na základnu Žumberk a v březnu 17.-19. do Jánských lázní. účast: Šídlo, Ambulák, Peggy, Holcman, Krab, Slon, Křeček, Cep, Tuleň, Candát, Sasanka, Markéta, Veronika, Martin, Štír, Paleček, Tarbínek. Vedoucí akce: Džin, Džína.

V březnu jedeme také na Kuňku, kde cvičíme na Svojsíkův závod. 29. dubna projíždíme Haldu.

V květnu se účastníme 13.-14.5 Svojsíkova závodu tuším u Přelouče, výsledky nebyly oslnivé, ale hlídka, Cipísko, Ambulák, Krab, Slon a Candát na to dodnes vzpomíná jako na velkou slávu. 26.-27.5. jedeme na brigádu na Seč. V červnu naposledy na pohár ČSPLO, další ročník už se tuším neuskutečnil.

V tomto roce jsme uskutečnili fantastický tábor po řece Ohři, kterého se zúčastnili téměř všichni členové oddílů. Oddíl doplnili synovci Kámena: Šťoura a Robo, dále Hejkal a další. Účastníci tábora vytvořili pevné jádro oddílu na dalších 10 let. Kdo jel: Datel, Kámen, Džin, Bobr, Mýval, Lachtan, Prokouk, Tarbínek, Hejkal, Robo, Šťoura, Candát, Paleček, Úhoř, Pulec, Ambulák, Cipísko, Slon, Úlep, Holcman, Krab.

Na podzim je založena tradice Ďábelského Sedmiboje a Zlaté vlaštovky.

V září se uskutečnila Pracovní oddílovka, Zlatá želva, VC Vinice, jede se Opaťák a 3 jezy. Na nudu není čas. Tento rok jsme se opravdu nenudili – zlatý věk 90. let.

11.11. 1995 skládají Datel, Džin a Kámen úspěšně Vůdcovské zkoušky.

1996

V únoru přístavní sněm potvrzuje jednak Dědu jako kapitána přístavu, Datla jako kapitána Sedmičky. Na jaře opět pokračují akce: Výlet na Kuňku, Velké ceny, Závod vlčat, První plavba s oddílem KVT a 30.3. stíháme i Jánské lázně.

Tábor jsme poprvé uskutečnili na Seči. Od 30.6. s tradičními družinami Hroši, Mroži, Žraloci a Vokouni jsme vyzkoušeli základnu, o kterou se staral obětavě Jurka. Tehdy se ještě veškeré vybavení naváželo z Pardubic (jela nám tam malá Avie). Tábor trval celé 3 týdny a zase to byl úspěch, táborová hra na motivy Mayovky „V zemi čínského draka“, spousta zážitků a standardně vysoká účast: Cipísko, Mýval, Slon, Lachtan, Cejn, Ledňáček, Tarbínek, Úhořek, Holcman, Koumes, Sumíš, Tučňák, Candát, Honza, Robo, Jirka, Prokouk, Ambulák, Krab, Šťoura, Hejkal, Rejnok, Komár, Bahňák.

Že jsme se nenudili ani mimo tábory můžeme shrnout přehledem akcí za podzim a jaro 1997:

7.9. Pracovní oddílovka

16.9. Pracovní oddílovka

19.9. Velká cena Dukly

21.9. Orlice

27.9. 3 Jezy

3.10. Oddílovka

5.10. Atletické přebory

12.10. Zlatá želva

19.10. Opatovický kanál

24.10. Velká cena Studánky

2.11. Oddílovka

8.11. Poslední plavba

15.11. Ďábelský sedmiboj

16.11. Uzlařská regata

21.11. Drakiáda

30.11. výlet Rabštejn

7.12. Oddílovka a turnaj ve stolním tenisu

21.12. Vánoční besídka

opravdu se dá říci, že v tomto roce jsme se nenudili, běžné družinovky ve čtvrtek zde nejsou ani uvedeny 🙂

V tomto roce máme tyto družiny:

Hroši: Pulec, Úlep, Šťoura, Rejnok, Prokouk, Slon, Cejn, Péťa, Jéňa

Mroži: Mýval, Cipísko, Krab, Koumes, Jirka, Honza, Hejkal, Ledňáček, Holcman

Žraloci: Tarbínek, Ambulák, Candát, Viktor, Martin, Sumíš, Marťan, Robo

1997

Abychom navázali na výčet událostí, můžeme nadále pokračovat:

8.1. Oddílovka

10.1. Výlet za Bohdaneč

18.1. Hokej na Číčáku

8.2. VC Vinice

V březnu dáváme další výjimečně pěší výlet po Opaťáku (byl krásně zamrzlý) a v dubnu již první plavba, od 4.-6. Jánské lázně a v červnu roku 1997 Navigamus, výlet na Orlici. Před prázdninami se Datel a Džin přihlásili na Lesní školu Vodních skautů (pořádá Třebíč).

Tento sled akcí se zažil do jakési tradiční sestavy, akcí, výletů, závodů a plaveb. Čekal nás však po dlouhé době lepší zážitek – tábor na Slovensku. Jedeme Hron !

Díky výměně pramic se skauty ze Žiliny jsme nemuseli na Slovensko dovážet lodě, ale i tak s odstupem času obdivuji rodiče, že nám tehdy svěřili své děti. Vedoucím bylo málo přes 20 let (nepočítám Otecka, Kámena) a dětem do 15 let. A kdyby tušili, že nás zastihnou povodně, tábor se nekonal. Netušili – a my mohli prožít nezapomenutelné putování od Bánské Bystrice, (kde nás stihla bouřka, že nám málem sebrala stan i s Kámenem a Džinem), přes Sielnicu (kde se skoro všichni pozvraceli), Hronsku Dubravu, (kde jsme potkali v řece krávu, traktor a miliony žab) a Revišťskie Podzamčie (odkud jsme navštívili hornické muzeum v Baňskej Štiavnici), dále přes Hronský Beňadik, (kde jsme trhli lodě a museli dva dny lepit – a Mýval málem přesvědčil vydatů servírku, že jsme v zúfalé situácii, Hejkal utopil tyčky stanu a vše korunovaly legendární bryndzové halušky), přes Železievce, (kde Krabův barel napadli šneci a začalo vydatně pršet), přes Čatu (kde už se mluvilo jen maďarsky a pršelo až po Kamenín, kdy jsme už spolu s povodní ujeli 16 km za hodinu a jen tak tak dokázali zastavit a nezajet až do Dunaje). Návrat do Čech přes zatopené přezhraniční přechody byl dobrodružstvím na celý den. Tak se rodí přátelství.

Na podzim jsou pořádány všechny obvyklé akce: Sedmiboj, Zlatá vlaštovka, turnaj ve stolním tenise, turnaj v šachu, piškvorkách, Velké ceny Labe, Dukly, Studánky… splouváme Loučnou i Labe.

1998

Na jaře opět pořádáme řadu akcí a soutěží. Oddíl se zúčastní kola Svojsíkova závodu, do krajského kola však nepostupuje. Vzhledem k zajímavým propozicím je semafor oproti morseovce značně diskriminován (na základě stížností oddílů, které tento způsob komunikace nedokáží zvládnout).

Tábor pro tento rok vychází na stálou základnu na Seči, kde se i během jara uskutečňují brigády. Ohrazuje se areál, buduje se loděnice, velebí se hřiště a jídelna. Nicméně táhne nás to stále na tekoucí volnou řeku a proto jsme tábor na Seči prodloužili táborem na Vltavě. Bohužel se během stálého tábora rozstonal Datel a s vysokými horečkami musel být svěřen do domácí péče. Na tábor s třemi pramicemi a dvěma kánoi odjíždí pouze z vedoucích pouze Džin a Kámen. Bylo to průkopnické a odvážné putování, nicméně Vltava nás na jedné straně nadchla svoji krásou a dostatkem vody, na straně druhé odrazovala svojí zalidněností až komercionalizací.

1999

Přichází zlatá léta oddílu v porevolučním období. Celá generace polistopadových členů dosáhla skautského věku a je s nimi možné realizovat téměř cokoli. Na jaře jedeme Chrudimku, Opatovický kanál, Haldu i Doubravu.

Datel, Kámen i Džin mohou veškerou svoji sílu napřít k organizaci tábora na Vltavě (v minulém roce nás řeka zcela uchvátila).  A tak se celý oddíl vydává v červenci na cestu do pošumavské Lenory, kde zahájíme naše prázdninové putování. Byl to pro nás všechny úchvatný tábor. Zatímco nad Lipnem jsme zažili parné léto s teplotami nad 30 stupňů, museli jsme ve Vyšším brodě stát 4 dny v naprostém lijáku, při kterém pouze dva stany zůstaly nepromočeny. A teprve, když jsme utekli do Rožmberka, tak jsme se deště zbavili. Navštívili jsme mučírnu a potkali i herce na vodě včetně Lucky Vondráčkové, Kristýnky Frejové, Michala Dlouhého a dalších… stalo se, že spát se v kempech dalo až při ranních hodinách, jak tito umělci vytvářeli hluk.

Během plavby plavčíci dokázali uspět i ve šlajsnách v Českém Krumlově, a když nám pod jezy před Zlatou korunou nadávali místní lufťáci, jaké děti pouštíme na vodu, a že patříme za mříže, mohli jsme jen v klidu ukázat, že tyto naše „děti“ bez problémů spluli všechny peřeje. Skončili jsme až v Boršově, kde Džin vyrobil fialové těstoviny se zeleným gulášem a Holcmana chytly záda, že skončil v nemocnici.

Naštěstí doplnil admiralitu v tomto roce Tarbínek, který doplnil kurzy zdravotníka, čekatelské zkoušky a stal se tak platným a dodnes užitečným členem vedení oddílu i Vodácké šlechty.

2000