Po dlouhé době máme funkční družiny v oddílech skautů i vlčat a tak jsme se rozhodli rozjet akce na podporu vzdělávání zaměřené zejména na kormidelnické „kádry“, tedy ty, u kterých vyžadujeme vyšší míru samostatnosti, dovednosti, ale i odpovědnosti. První takovou akcí byl listopadový víkend kormidelníků a člunařů, který proběhl 24.-26. listopadu v Českých Křižánkách, kde nám laskavě poskytla azyl rodina Delfy (konkrétně babička), kterou tímto zdravíme a ještě jednou děkujeme.
Na akci se mohlo přihlásit 12 dětí, plus jsme ještě byli ochotni vzít i další, kdyby měli zájem, nicméně nebylo to pro každého. Nakonec jelo 10 kluků (nejel Nemo, Pampy, Idefix) doprovázených Datlem, Džinem, Sumcem a Diggerem.
Ale doprovázených není tak úplně přesné. Kluci byli „donuceni“ najít si sami spojení až do Křižánek, rozplánovat vybavení i jídlo, dokonce se pokusit nejen nakoupit, ale i uvařit. Vlakem tak odjeli samostatně (raději jsme nevyšetřovali jak se po cestě chovali, ale asi si to užili), nicméně při druhém přestupu v Poličce se tak dlouho motali před nádražím, až autobusák ztratil nervy a ujel jim. A tak vyjela z Křižánek záchranná expedice a dovezli jsme je. Večer jsme ještě udělali takovou malou besedu nad tématy „co nás baví“ a „co se nám líbí“, ale i naopak. Večer jsme zahráli Dixit, ale pak už jsme zalehli, zítra se chystáme na tůru do skal. Jako večerku se Sumec spustil na kytaru a musel asi 5x přidávat, vydrželo mu to na třičtvrtě hodinky.
V sobotu vstáváme za pošmourného a vlhkého počasí a začínají snahy zatopit a udělat si vodu na čaj.
Před desátou se vydáváme do skal. Jsou ustanoveny dvě družiny (Vosák, Piloun, Šotek, Messi, Myšpulín) a (Sysel, Marlin, Aladin, Foxík, Hvězdář) a každý z družiny musí během dne organizačně zvládnout jeden z úkolů, které připravil Džin. Obvykle se jednalo o zorganizování družiny, aby něco uskutečnila nebo aby přesně zaujala nějakou pozici tzv. „živého obrazu“. Jedním z prvních úkolů bylo rozdělat oheň. Docela se to ukázalo jako těžký úkol jak pro vedoucí (najít dostatečně chráněné místo mimo chráněné území), tak i družiny (protože foukalo a dřevo nebylo úplně jako troud).
Pokračovalo se dál do kopce na Čtyři palice, úkoly přibývaly, lezlo se po skalách, házelo se záchranné lano, došlo i na docela kuriózní koulovačku, protože byla nalezena malá trocha návěje prvního sněhu. Po výstupu na Čtyři palice jsme začali klesat směrem na Milovské perničky a Zkamenělý zámek. Nazpátek jsme se obrátili kolem druhé a už se těšili na oběd v místní hospodě. Dali jsme většinou smažáka, někteří polívku a pak jsme se už za soumraku vrátili k Delfy na chatu. Začal další z úkolů dneška – uvařit kašpárek. Loupání brambor, příprava kaše a párků nevypadá pro zkušenou hospodyňku nijak komlikovaně, nicméně někteří viděli poprvé v životě škrabku, takže si můžete představit jaká výzva to byla. Večer jsme dokončili besedu nad tématy, trochu probrali další záměry a večer si opět zahráli Dixit.
V neděli k snídani dáváme poryč, pak se lehce balí a je na řadě poslední živý obraz. Je živý až moc, protože v něm účinkoval Deryl, který nebyl úplně náchylný ke spolupráci, několikrát z „obrazu“ utekl, pár lidí zmrzačil nebo aspoň olízl. Nakonec vyšel tento poslední díl nerozhodně, rozdíl činil několik málo vteřin a nebylo by spravedlivé jednu z družin umístit jako lepší, když se snažili úplně nastejno.
Měli jsme z toho opravdu radost, že se všichni snažili a náš výběr kormidelníků a člunařů potvrdil, že jsme zvolili správný kluky. Ti co se nepotýkali s živým obrazem se potýkali s přípravu segedínu s knedlíkem. Nedopadlo to úplně špatně, Sysel se na to dobře připravil a výsledek nebyl vůbec špatný.
Po obědě uklízíme, balíme, nějaké zásoby nám přebývaly, tak jsme je tam většinou nechali. Autobus odjížděl ze zastávky krátce po jedné a nechtěli jsme opakovat kolaps přepravy z Poličky, tak kluci vyrazili pod dozorem Sumce k zastávce s dostatečným předstihem. Jízda autobusem se prý neobešla bez výhrad řidiče, jakož i ostatních cestujících, batohy v uličce se nesetkaly s pochopením přepravce, navíc se pod vlivem dojmů z víkendu nechovali všichni úplně nejtiššeji a tak bylo přáním většiny spolucestujících, aby kluci z autobusu už raději vymajzli (na chování v dopravních prostředcích budeme průběžně pracovat i v budoucnosti). Vlak tentokráte neujel, tak se na nádraží rozcházíme načas.
Kormidelnický víkend byl podpořen z dotačního titulu města Pardubic „Program podpory volného času“
