Druhou lednovou sobotu jezdíme tradičně na Strašidla do Prahy a i letos to byl fajn výlet a navíc umocněný i krásnými výsledky v závodě samotném. Veškerou organizaci, nahlašování, program i finance si vzala tentokráte na starost Delfy a vymyslela perfektní návštěvu Jump Parku na Jarově, takže ještě před závodem samotným došlo i na protažení svalstva.
Z Pardubic jsme startovali na sobotu až nepříjemně brzo, již v 7:50 byl sraz na nádraží. Delfy s Diggrem dovybrali doplatky, dokoupili jízdenky a všech 43 účastníků (nejmasovější účast na této a možná i jakékoli přístavní akci) odešlo na třetí nástupiště. Doslova jsme se našlapali do jednoho z vagónů (jakoby České dráhy nebyly připraveny, že jim tam vtrhne taková rozjetá skupinka, neměli zrovna mnoho volných míst, ale nějak jsme se vešli. V Praze se vymotáváme z nádraží a tramvají číslo 9 se posouváme k Jump parku. Atrakci máme zamluvenou až od 11 hodin a tak zatím zkoušíme sestavit hlídky a pak i trénovat šifry. Moc jsme toho letos nenatrénovali a tak nemá velká očekávání, spokojíme se, když se všichni vrátí do cíle.
Hodina v Jump parku proběhla úspěšně, na vybíjené došlo trochu k masakru Vosáka i Asterixe, který pak dostal pořádně do obličeje při skoku do molitanového bazénu (ono se ukázalo, že skok obličejem do molitanu prostě není bez následků), trampolínové pásy byly úžasný, takže tahle kratochvíle se povedla a Delfy může být pochválena – osvědčila se a správně tam zajistila celý prostor jen pro nás… díky tomu nám nikdo nepřekážel.
Po dvanácté se opět tramvají přesouváme na oběd do Mc Donalda – to už je takový rituál, není to sice nejzdravější, ale dodané cukry dnes všichni během dne spálí, takže se to dá projednou odpustit. Na Kampu se zkoušíme odnavigovat, ale většina by měla problém najít i Karlův most, i kdyby na něm stála, takže nakonec vede všechny na start k Tyršovu domu Datel. Opět se nám podařilo nahlásit se dostatečně předem, takže naše hlídky odbíhají téměř hned po startu ve tři a čeká je patnáct šifer s identifikací adres, na kterých naleznou (možná) strašidla. V každé kategorii máme jednu hlídku s velikou nadějí na slušný výsledek, pak i hlídky složené z nováčků pro nabrání zkušeností (ono to chce tak 1-2 ročníky na pochopení, o čem tento závod je). Situaci komplikuje Pampy, který se po skocích v Jump parku rozhodl vyklopit snídani a do závodu nám tak chybí, posíláme tedy zbylé kluky do kategorie pro Veřejnost.
O půl čtvrté už jsou všichni na trati a s příchodem tmy se probíjejí uličkami a více či méně úspěšně hledají. V pět hodin po úprku se první hlídky vracejí. S Datlem v cíli kontrolujeme, kdo už dorazil, hlavně nemít zpoždění v cíli, to jsou hned body dolů a celé úsilí zmarněno. Co minuta po limitu to hned jeden bod ze třiceti možných dolů. Naštěstí to všechny naše posádky zvládly. A to dokonce s mnoha skvělmi výsledky.
Začnu u nejstarších, kde jsme po absenci Pampyho museli slepit Rosňu, Střelu a Drobka dohromady. Hlavně díky Rosničce udělali pěkný výsledek – 13. místo z více jak 60 hlídek. V kategorii mladších skautů se díky sprintu v posledních minutách přes celé herní území dokázala naše hlídka „modrásků“ (Vosák, Šotek, Marlin – vzali si všichni jásavě modré bundy) probojovat na skvělé 6. místo (20 bodů) a hned za nimi na 7. místě skončila další naše hlídka Vážka, Šikula, Čirůvka (18. bodů), další hlídka (Fakýr, Hornet, Bobeš) získala 5 bodů a obsadila tak 59. místo ze 110…tedy opět celkem slušný výkon.
naše hlídka „modrásků“ (Cementi) – 6. místo a druzí nejlepší z mimopražských hlídek spolu se „Stopaři“ (7. místo) a hlídkou „Drobci“ (13. místo v kategorii C)
Nejvíce radosti jsme měli v kategorii Vlčat. Naše hlídky nováčků a těch nejmladších se neztratily a Aničky získaly pěkné 41. místo, Martin, Dominik, Marek pak 38. a Hvězdář, Zajda, Lodník 39. místo, což je na neznalé závodu pěkný výsledek. S dvaceti body se na skvělé 5. místo dostali hlídka Hello ve složení Justýna, Šipka, Žofka a máme radost, že i letos to cinklo. Na bronzovou příčku se dostala naše nejlepší hlídka s nejvyšším ziskem 23 bodů a dobrým časem ve složení Aladin, Piloun, Idefix. Jak sami říkali, rozdělili si role: Piloun luštil, Aladin navigoval a Idefix hlídal čas a díky nim máme diplom a první krásný úspěch v roce 2018. Doběhli i nazdory pádu Idefixe, který si (jak sami v cíli hlásili) „málem zlomil koleno a přesto doběh“.
(naše nejúspěšnější hlídky zachycené na trati)
Vezmeme-li v úvahu, že nejsme z Prahy a nemáme tedy základní povědomí o orientačních bodech a musíme tedy opravdu vše odpracovat s mapou, tak jsou to snové výsledky a je to i skvělé směrem k blížícím se závodům Vlčat a Světlušek, kde letos chceme opět udělat nějaký hezký výsledek. Jak se zdá, máme na to určitě dobrý materiál (když se zorientují i ve večerní Praze).
Na vyhlášení jsme už nečekali, je sychravo a tak se přesouváme na nádraží a o hodinu dříve oproti plánu (díky tomu, že Delfy nakoupila pro všechny celodenní jízdenky) se do Pardubic na rozchod dostáváme již v 19:45
Sepsal Džin
Výprava byla podpořena z dotačního titulu města Pardubic „Program podpory volného času“
